Indie

Indie je 3. největší letecký trh na světě co do počtu vnitrostátních letů (341 mil. přepravených pasažérů v roce 2020) a až do příchodu pandemie covid-19 v roce 2020 rostl tempem 11 % ročně. Indie začátkem roku 2023 zažívá návrat k normálu na úrovni 84 % před-pandemického počtu turistů, což je druhý nejrychlejší návrat k normálu ze všech zdrojových trhů příjezdového cestovního ruchu do ČR z Asie (po Jižní Koreji). Neméně zásadní pro-růstový faktor je změna pravidel pro zahraniční investory, která nově umožňuje až stoprocentní vlastnictví pro zahraniční investory v sektoru civilního letectví, což by mohlo podpořit příliv zahraničního kapitálu. Privatizace indické letecké společnosti Air India pak znamená obrovskou poptávku po nových letadlech (až 450 kusů) v rámci modernizace největší indické letky národního leteckého přepravce, který je nyní v rukou Tata Group.

Pokud se chystané a probíhající reformy podaří završit a globální geopolitická a epidemiologická situace to umožní, má podle expertních odhadů během příštích dvou dekád dojít k rozšíření komerčního leteckého parku pro osobní přepravu o více než 2 000 nových strojů v hodnotě téměř 300 mld. USD. Z toho má být 900 letadel zakoupeno již v příštích 5 letech. Přibližně ve stejném časovém horizontu chce pak indická vláda postavit či modernizovat 100 letišť, především v menších městech, a to pod hlavičkou programu rozvoje regionální konektivity UDAN.

S rozvojem sektoru civilního letectví bude stoupat poptávka po technologiích a službách, jako jsou např. letištní radary a vybavení, zabezpečení vzdušného prostoru, apod. Přitom již v současnosti české radary pokrývají přes 90 % indického vzdušného prostoru. S rostoucím počtem pilotů poroste i poptávka po službách pilotního výcviku, školení leteckého personálu, leteckých simulátorech a trenažérech, což je tržní segment, ve kterém jsou české firmy v Indii tradičně úspěšné. Příležitosti se naskýtají i v segmentu tzv. „malého letectví“, tedy malá, cvičná a sportovní letadla, která vyrábí i české společnosti. V neposlední řadě je obrovská pozornost věnována boomu bezpilotních leteckých systémů (UAVs, drony). Pro sektor bezpilotních leteckých prostředků byl vypsán samostatný vládní dotační program (tzv. Production Linked Incentive for drones and drone Components, neboli PLI) na podporu rozvoje domácí výroby těchto technologií s vládní podporou ve výši cca 15 mil. USD. Zároveň byl zakázán dovoz některých typů dronů do Indie.

Indický vesmírný průmysl je řízen převážně národní indickou organizací pro výzkum vesmíru (ISRO). Průmysl zahrnuje více než 500 soukromých dodavatelů a dalších různých orgánů katedry vesmíru ve všech komerčních, výzkumných a libovolných ohledech.

Indický vesmírný sektor byl v roce 2020 odhadnut na 9,6 miliardy USD a přispívá 2–3 % do globální vesmírné ekonomiky. Očekává se, že velikost tohoto sektoru dosáhne do roku 2025 13 miliard USD a do roku 2030 Indie dále usiluje o získání většího podílu, téměř 10 % celosvětové ekonomiky.

Tři hlavní sektory kosmického průmyslu jsou: výroba družic, výroba podpůrných pozemních zařízení a nosný průmysl. Požadavky po technologiích a produktech představují potenciální příležitosti pro české společnosti.

Indie má po USA a Číně třetí největší obranný rozpočet na světě – v roce 2023 je plánován rozpočet ve výši cca 73 mld. USD. Zároveň byla Indie v období 2016 – 2020 po Saudské Arábii druhým největším dovozcem obranných a vojenských technologií na světě. Postupně se však začíná uplatňovat nová vládní politika domácí obranné výroby a podpory domácího vývozu z roku 2020. Tato politika – Defence Acquisition Procedure (DAP) z roku 2020 – má za cíl z Indie učinit regionální výrobní a exportní centrum pro obranné a bezpečnostní technologie. Dovozy ze zahraničí se mají postupně omezit na absolutní minimum – kritické high-tech komponenty, které Indie zatím nedokáže vyrábět sama. Naprostá většina vojenské výbavy, výzbroje, materiálu a munice, ale i pokročilých obranných technologií a systémů se naopak má vyrábět v Indii, a to nejen pro indickou armádu, ale i pro vývoz.

Aby dosáhl vyšší technologické úrovně, potřebuje indický vojensko-průmyslový komplex nutně zahraniční technologické partnery, kteří poskytnou své know-how. DAP proto usnadňuje příchod zahraničních technologických partnerů a investorů do země. Byl zvýšen strop pro vlastnický podíl zahraničních investorů na 74 % v režimu bez nutnosti vládního schválení (tzv. „automatic route“), a dokonce na 100 % pro strategické sektory s povinnou vládní účastí („government route“). Rovněž byla zrušena povinnost žádat o průmyslové licence v řadě oblastí obranného sektoru, a celkově zjednodušena administrativní zátěž pro zakládání společných podniků (JV). JV mezi indickými a zahraničními výrobci požívají řady výhod a státní podporu, např. možnost získat bezplatně pozemek pro průmyslovou výrobu, daňové úlevy a různé další formy státních subvencí a dotací. Budoucí obranné rozpočty budou navíc strukturovány tak, aby podporovaly akvizici vojenských systémů, výbavy, materiálu a munice od místních indických výrobců s garantovaným podílem pro indické malé a střední podniky. Na nákupy od domácích výrobců má tak být alokováno 70 % a více kapitálových výdajů z obranného rozpočtu.

V rámci iniciativy „Make in India“, která cílí na „zdomácnění“ průmyslové výroby v Indii, byla pro obranný sektor přijata pro-exportní politika – Defence Production and Export Promotion Policy 2020 (DPEPP 2020) – která si za cíl stanovila do roku 2025 navýšit objem indického obranného vývozu na 5 mld. USD (ze současných cca 1,2 mld. USD). Jako hlavní oblasti, na které se má indický obranný sektor zaměřit, identifikuje DPEPP: 1) letecké motory, zejména vybudování výzkumné a výrobní základny pro vývoj a aplikaci klíčových technologií pro letecké motory, 2) vytvoření kapacit pro údržbu a opravu (MRO) obranných systémů v Indii bez závislosti na zahraničních kapacitách a 3) vývoj a výrobu kritických pokročilých technologií a materiálů.

Přechod na soběstačnou domácí obrannou výrobu nepřijde ze dne na den. S postupným uplatňováním nových politik a pravidel však v dalších 5–10 letech pravděpodobně do velké míry dojde k nahrazení zahraničního dovozu domácí výrobou i v high-tech odvětvích obranného sektoru. Pro české exportéry, kteří jsou originálními výrobci (tzv. OEM), a zároveň jsou připraveni akceptovat požadavek na technologický transfer, tak vznikají příležitosti např. v oblasti vývoje a výroby radarových systémů, proudových a vrtulových leteckých motorů, vývoje a výroby vojenských nákladních a terénních vozidel, střelných zbraní a munice, různých aplikací pokročilých elektronických systémů kybernetického boje, ale například i v oblasti modernizace stárnoucí vojenské techniky a vybavení sovětské provenience.

Rozšiřování a modernizace železnice stojí v popředí plánů současné indicé vlády premiéra Módího. Plány se přitom neomezují pouze na klasickou celostátní a regionální železnici, ale zahrnují i městské a příměstské systémy kolejové dopravy. V souvislosti s rozvojem infrastruktury jsou budovány speciální koridory pro nákladní železniční dopravu, zejména v západo-východním směru, které mají propojit hlavní výrobní a spotřební střediska. Probíhá rovněž intenzivní elektrifikace tratí a podle indické vlády má být do roku 2023 elektrifikována celá železniční síť Indie. Zároveň se uskutečňuje výstavba zdvojených kolejových tratí namísto původních jednoduchých. S tím, jak je rozšiřována železniční síť, roste poptávka po nových terminálech a nádražích, respektive jejich modernizaci. Zavedení vysokorychlostních vlaků pro osobní přepravu je plánováno na několika trasách, včetně koridoru Dillí–Agra či Bombaj-Ahmedabád. V aktuálním rozpočtu pro rok 2022 se indická vláda zavázala během následujících 3 let vyrobit a uvést do provozu 400 souprav vysokorychlostních vlaků s názvem VandeBharat (někdy rovněž nazývaných T18) s rychlostí až 180 km/h. Fází rozvoje a modernizace prochází i metro a tramvajová doprava v mnoha indických městech.

Z pohledu českých výrobců a exportérů to znamená příležitosti například pro dodavatele kolejnic, elektronického a zabezpečovacího zařízení, signalizačních a komunikačních technologií, ale i celých vlakových souprav či jejich částí. Potenciál mají zejména výrobci příslušných komponent a subsystémů, např. automatických bezpečnostních dveří, turniketů, prodejních a výdejových automatů, CCTV systémů, brzdových systémů, kol a soukolí, sedaček, případně firmy nabízející projekční a inženýrské služby. Poptávka byla zaznamenána i po přestavbě lokomotiv na tzv. dvojí palivo („dual fuel“ – diesel a CNG). Z indické strany začíná být zřetelný i zájem o výzkum a vývoj v oblasti železnice a také o výměnu zkušeností, získání know-how a navázání spolupráce na poli inovací.

Indie má velmi ambiciózní cíle co se týče přechodu k zelené a udržitelné energetice založené na OZE a poměrně úspěšně se jí daří národní cíle naplňovat. K únoru 2023 měla instalovanou kapacitu z OZE 175 GW (42 % veškeré instalované kapacity Indie). Největší podíl má solární energetika s instalovanou kapacitou 63 GW, větrná energetika s 42 GW, a 46 GW přispívají velké vodní elektrárny. Instalovaná kapacita solárních elektráren se za posledních 7 let zdvojnásobila, a obrovský růst zaznamenaly i větrné parky. Indie má již nyní 4. největší instalovanou kapacitu z OZE na světě. Ve státě Gudžarát například v současnosti vzniká největší kombinovaný solární a větrný park na světě s instalovanou kapacitou 30 GW. Projekty jako tento jsou možné díky silné politické podpoře nejvyšších představitelů indické vlády pro rozvoj OZE a zelené energetiky. Díky této podpoře byla například v roce 2015 založena Mezinárodní solární aliance (ISA), jejímž posláním je přispívat k maximálnímu nasazení a využití solárních technologií na světě, a to zejména v rozvojových zemích. Jako konečný cíl si ISA stanovila mobilizaci 1 000 mld. USD do roku 2030 na implementaci solárních projektů v členských zemích. Ačkoliv Indie solární články a moduly ještě stále převážně dováží ze zahraničí, v roce 2021 indická vláda vypsala podpůrný program v hodnotě 3 mld. USD zaměřený na urychlení rozvoje domácí výrobní kapacity a dosažení soběstačnosti ve výrobě solárních PV článků a panelů během příštích 5 let (tzv. „Production-linked Incentive for High Efficiency Solar PV Modules“, neboli PLI). V rámci tohoto PLI vláda cílí na navýšení stávajících domácích výrobních kapacit pro solární články (2,5 GW) a moduly (9-10 GW) o 10 GW ročně do roku 2023.

Další z indických iniciativ v oblasti přechodu k zelené energetice je tzv. Národní program pro vodíkovou energetiku (National Hydrogen Energy Mission – NHM), který stanovuje hlavní strategická východiska a operační priority pro využívání vodíku jako zdroje energie budoucnosti. Konečným cílem iniciativy je vytvořit z Indie světového výrobce vodíkového paliva, maximalizace domácího využití a exportu vodíkového paliva a derivátů v dopravě, průmyslu a zemědělství. Zároveň se má Indie stát světovým „hubem“ pro vývoj a výrobu vodíkových technologií (zejména elektrolyzérů a vodíkových palivových článků), s těžištěm v dopravních aplikacích. Prioritu přitom bude mít v souladu s indickými environmentálními a klimatickými cíli výroba vodíku z OZE, zejména za využití solární energie. Strategickým cílem je snížení závislosti na dovozu a spotřebě fosilních paliv a snížení emisí CO₂. Dalším klíčovým podpůrným programem vlády je pak PLI pro podporu výroby pokročilých chemických článků (ACC) v hodnotě 2,2 mld. USD. Toto PLI si klade za cíl podpořit výstavbu závodů vyrábějících moderních baterií a souvisejících technologií pro přeměnu a ukládání elektrické energie. Vládní podpora je vázána na závazek zřízení výrobní kapacity v minimální výši 5 GWh a zajištění minimálně 60 % vstupů prostřednictvím domácích technologických dodavatelů.

V Indii je na vzestupu postupná digitalizace všech oblastí lidské činnosti, od nakupování přes zábavu a kulturu až po interakci s úřady či bankami. Tyto trendy byly dále umocněny během pandemie covid-19. Od spuštění vládního programu „Digitální Indie“ (Digital India) v roce 2015, který si klade za cíl poskytnout univerzální přístup k vysokorychlostnímu internetu, mobilní konektivitě a službám elektronické státní správy (e-Gov), došlo k mnoha významným zlepšením v digitální infrastruktuře, rozvoji služeb e-Gov, či zvýšení digitální gramotnosti obyvatelstva. Vláda rovněž od roku 2011 realizuje program s názvem BharatNet, což je největší program na světě s cílem zavedení vysokorychlostního internetu do každé vesnice, a to bez zahraniční technologické spolupráce. Vláda vyhlásila program na rozvoj „chytrých měst“ s cílem automatizace, digitalizace a zefektivnění městských služeb a činností, včetně městské hromadné dopravy, odpadového hospodářství, parkování, energetických úspor a fungování veřejné správy při styku s občany.

Celková tržní hodnota IT sektoru (bez zahrnutí e-Commerce) v Indii byla v roce 2022 227 mld. USD. Indie je jednou z preferovaných destinací pro zakládání globálních středisek poskytování IT služeb – v současnosti je v Indii více než 1 400 podobných středisek, které zaměstnávají více než 1,38 milionu IT specialistů. Další rozvoj těchto středisek pohání silný trend přechodu na tzv. SaS model, neboli software jako služba (Software-as-a-Service). Obrovský rozvoj Indie zažívá v segmentu FinTech, neboli online a mobilního bankovnictví a souvisejících systémů a technologií. Z více než 2 100 FinTech společností, které jsou v současnosti v Indii registrovány, bylo téměř 70 % založeno během posledních 5 let. Indický FinTech průmysl má hodnotu cca 50–60 mld. USD a odhaduje se, že do roku 2025 jeho hodnota vzroste na cca 150 mld. USD. Indie je nejrychleji rostoucím trhem pro e-Commerce na světě. V roce 2021 měl tento segment hodnotu přes 55 mld. USD. Prostřednictvím elektronických platforem se v současnosti prodá přes 25 % zboží. Do budoucna však podíl online obchodování a nákupů dále poroste, a v roce 2030 má dosáhnout 37 % s tržní hodnotou 350 mld. USD. Indie patří mezi pět největších světových trhů mobilních her a indický herní průmysl má hodnotu kolem 930 mil. USD. Jeho průměrný roční růst je více než 40 %.

Indie z pohledu českého IT sektoru nabízí řadu příležitostí, např. v oblastech jako je e-commerce či kybernetická bezpečnost, chytré řídící systémy a aplikace, či v oblasti systémové automatizace. Příležitosti pro české firmy představuje i vývoj her a filmový průmysl. Perspektivní jsou i služby spojené se vzdáleným přístupem a datovými uložišti či datovými centry.

Strojírenství je pro Indii jedním z klíčových sektorů pro další průmyslový a ekonomický rozvoj s významným podílem na indickém HDP (17 %) a pracovním trhu (přímo ve strojírenství a v návazných oborech pracuje přibližně 9 mil. Indů). Národní průmyslová politika (NPP) indické vlády má za cíl nastartovat další rozvoj a modernizaci sektoru. Podle NPP má v roce 2025 sektor strojírenství přispívat 25 % k HDP a zajistit až 30 milionů pracovních míst. Vláda chce posílit celý související „ekosystém“, včetně využití různých pobídkových a dotačních mechanismů, vzdělávacích programů zaměřených na školení kvalifikované pracovní síly, harmonizace technických standardů a norem, a zavádění celních a proexportních politik. Export strojírenských produktů z Indie by se měl v důsledku implementace vládních politik zvýšit ze současných 27 % na 40 % domácí produkce, a zároveň by se měla zvýšit i míra uplatnění domácích strojírenských zařízení a výrobků na indickém trhu z 60 % na 80 %.

Za tímto účelem indická vláda v roce 2014 schválila strategii s cílem zvýšení globální konkurenceschopnosti indického strojírenského sektoru („Scheme on Enhancement of Global Competitiveness of Capital Goods Sector”). Hlavní pilíře strategie byly potvrzeny i v NPP z roku 2016 („National Capital Goods Policy“). Hlavními sub-sektory, na které se indická vláda zaměřuje, jsou obráběcí stroje, textilní stroje, stavební a těžební stroje, a stroje pro zpracovatelský průmysl. Prvotní rozpočet na realizaci politiky činil cca 120 mil. USD. Mezi hlavní pilíře strategie patří vytvoření center excelence pro strojírenský výzkum, vývoj a inovace, rozvoj integrované průmyslové infrastruktury, sdružená centra strojírenských zařízení pro textilní průmyslovou výrobu a národní testovací a certifikační centrum po vzoru automobilového průmyslu. V neposlední řadě byl vytvořen národní technologický fond s cílem podpořit akvizici a transfer do Indie zahraničních špičkových technologií a know-how.

České strojírenství má v Indii vynikající pověst a těší se velké důvěře. Indové oceňují kvalitu a robustnost českých strojírenských zařízení, které v obtížných klimatických podmínkách snesou horší zacházení. České stroje v Indii představují zajímavou kombinaci kvality a ceny. Zahraniční dodavatelé musí být připraveni na koprodukci v Indii a alespoň částečné předání technologií a know-how. Některé české firmy uplatňují model částečné výroby v Indii kombinovaný s dodávkou klíčových komponent z ČR. Výhodou je nejen levná pracovní síla a zkrácení vzdálenosti k zákazníkům, ale i možnost lokálního outsourcingu a překonávání některých celních překážek.

Indický sektor výzkumu, vývoje, inovací a vzdělávání (VVI) svým rozsahem a komplexností odpovídá velikosti populace nejlidnatější země světa. Co se týče výdajů na VVI měřených jako podíl na HDP, má Indie s 0,75 % jedny z nejnižších výdajů na světě, nižší než ostatní země BRICS. I přesto však v absolutních číslech výdaje Indie na VVI narůstají a země se může pochlubit rostoucími počty vědců, vynálezů a patentů. Co se institucionálního uspořádání sektoru VVI týče, je klíčovým hráčem Ministerstvo pro vědu a technologie (Department of Science and Technology, DST), avšak významnou politickou a strategickou roli má i vědecká rada premiéra (Prime Minister’s Science, Technology and Innovation Advisory Council – PM-STIAC), které předsedá vrchní vědecký poradce premiéra (Principal Scientific Advisor – PSA). Tyto instituce spolu s indickou národní radou pro transformaci Indie (NITI Aayog), úřadem premiéra a dalšími resorty a vládními agenturami udávají směr indickému sektoru VVI, identifikují potřeby a priority a formulují hlavní vědecké iniciativy.

Tyto iniciativy, často nazývané „mise“, jsou pak implementovány indickými veřejnými vědeckými, výzkumnými a akademickými institucemi ve spolupráci se soukromým sektorem. Mezi hlavní směry rozvoje indického sektoru VVI v současnosti patří zejména 9 zaštiťujících národních iniciativ pod hlavičkou vědecké rady premiéra se zaměřením na rozvoj biodiverzity, kvantové fyziky, informatiky a umělé inteligence, elektromobility, odpadového hospodářství, průzkumu oceánu, lingvistické algoritmy pro přirozený překlad jazyka či mapování lidského genomu. Hlavní indická ministerstva s působností v oblasti VVI pak mají vlastní výzkumné iniciativy a programy. Ministerstvo vesmírného výzkumu a jemu podřízená vesmírná agentura Indian Space Research Organisation (ISRO) tak například řeší programy zaměřené na lunární exploraci (aktuálně program Chandrayaan 2), vývoj nanosatelitů, regionální navigační satelity (IRNSS) či výzkum rentgenových paprsků v kosmu (Astrosat). Podobné výzkumné programy mají i např. ministerstvo pro rozvoj elektronického průmyslu, ministerstvo pro biotechnologie, Ministerstvo pro vědu a technologie, či Obranná výzkumná a rozvojová agentura (Defence Research and Development Organisation, DRDO). Do realizace těchto rozsáhlých vědeckých programů se zapojují jak veřejné, tak soukromé akademické a výzkumné instituce, státní i soukromé korporace a startupové klastry.

Co se týče česko-indické spolupráce v sektoru VVI, je zapotřebí zmínit program česko-indické bilaterální spolupráce v oblasti vědy a výzkumu realizovaný prostřednictvím společného finančního nástroje. Program je na indické straně zaštítěn Ministerstvem pro vědu technologie a na české MŠMT ČR. Celkově bylo v aktuálně dokončeném programovacím období let 2019 – 2022 přijato a financováno 20 projektů, a to celkovou částkou 110 mil. Kč. Projekty jsou tematicky zaměřeny na informační a komunikační technologie, přírodní vědy a biotechnologie, nové materiály a nanotechnologie a další. Program na období po roce 2022 je v současné chvíli v jednání a nové výzvy pro rok 2024 by měly být vyhlášeny v tomto roce.

V souvislosti s česko-indickou spoluprací v oblasti VVI je důležitým milníkem podpis dohody o strategickém partnerství EU-Indie ze dne 15. července 2020, která mimo jiné oblasti pokrývá i spolupráce v oblasti VVI. Dohoda akcentuje společné cíle EU a Indie, jako např. boj proti pandemii COVID-19, transformaci směrem k zelené a udržitelné ekonomice a digitalizaci ekonomiky. Kromě toho je důraz v rámci spolupráce EU-Indie kladen na spolupráci ve společenských a humanitních vědách a zvýšení obousměrné mobility studentů a výzkumných pracovníků, včetně zajištění rovnosti žen a mužů ve vědě. V plánu („roadmap“) k Dohodě pokrývajícím období do roku 2025 byly jako výzkumné priority zvoleny zdraví (raná léčba rakoviny, duševní zdraví), cirkulární ekonomika (odpadová ekonomika, zpracování plastových odpadů, atd.), elektromobilita, ICT (kyberneticko-fyzikální systémy, umělá inteligence a robotika), technologie pro zvýšení efektivity v zemědělství a přírodní vědy.

Evropská unie a indická vláda začátkem roku 2023 společně vyhlásily 11 nových výzev pro projekty společného výzkumu pod hlavičkou programu Horizon Europe financovaných společně EU a Indií pro období 2023 – 2024. Do těchto výzev se mohou hlásit výzkumná konsorcia složená ze zástupců institucí z Indie, ČR a dalších členských států EU. EK schválila pro programovací období Horizon Europe 2023 – 2024 financování v celkové výši 13,5 miliardy EUR, z čehož bude pro výzkumné projekty EU-Indie alokována částka v řádu stovek mil. EUR.