Izrael

Izrael se v minulosti potýkal s nedostatkem pitné vody, především kvůli svému geografickému umístění a nedostačujícímu počtu zdrojů kvalitní pitné vody. S předpokládaným nárůstem populace na 13 mil. (ze současných cca 9 mil.) do roku 2040 tak mohla být dostupnost pitné vody v Izraeli ohrožena. Předešlo se tomu budováním odsolovacích stanic, které pomáhají tento problém vyřešit. V zemi momentálně existuje 5 odsolovacích stanic o celkové zpracovatelské kapacitě cca 750 mil. m³ slané vody za rok. V současnosti jsou v procesu výstavby dvě další odsolovací stanice. Do roku 2030 by pak podle odhadů odsolovací stanice měly mít kapacitu zhruba 1100 mil. m³/rok.

V zemi rovněž postupuje výstavba čistíren odpadních vod, což je nezbytné především pro rozvoj izraelského zemědělského sektoru. Pro účely zavlažování v zemědělství v současnosti Izrael opětovně používá téměř 90 % odpadních vod. Čistírny odpadních vod by měly do budoucna umožnit další rozvoj a výstavbu, a to například i v takových regionech, jako je Negevská poušť. 

Nakládání s odpady a odpadové hospodářství obecně představují pro Izrael jednu z ekologických priorit. Dle expertních odhadů v zemi ročně vznikne asi 11 mil. tun netříděného městského, komerčního a stavebního pevného odpadu, přičemž běžný obyvatel Izraele vyprodukuje 612 kg směsného odpadu ročně. Množství produkovaného odpadu v důsledku pandemie covidu-19 navíc ještě vzrostlo. Sběr komunálního odpadu, třídění a recyklace na národní úrovni probíhá, ale stále existuje značný prostor ke zlepšení.

Potenciál pro české dodavatele se naskýtá zejména při dodávkách zařízení na likvidaci a zpracování komunálního a průmyslového odpadu (stavební odpad, obnova kontaminovaných lokalit, nemocniční a toxický odpad, technologie na snižování podílu těžkých kovů v industriálním odpadu) a v oblasti monitoringu aktuální kvality čištěné vody a kvality ovzduší. V případě recyklace komunálního odpadu by české firmy mohly poskytnout poradenství a spolupráci, jak třídění na nejnižší úrovni zefektivnit a zkvalitnit.

Téměř veškerý komunální odpad je skládkován, recyklováno je pouze okolo 20 % veškerého odpadu v Izraeli. V celé zemi je na 12 skládek, přičemž některé z nich neodpovídají hygienickým a sanitárním standardům, které byly zavedeny například v EU. Do komunálního odpadu se občas dostává i nebezpečný odpad, který pak dále kontaminuje životní prostředí v okolí. Zaměření na redukci počtu skládek a zefektivnění třídění je pak pro Izrael prioritou do budoucích let. 

Toto odvětví představuje příležitost i pro české firmy, které mohou nabídnout své technologie pro třídírny odpadů, know-how v rámci přístupu k recyklaci, efektivnější výrobu obalů a jejich recyklaci nebo přístroje čištění a dekontaminaci odpadních vod. 

Velká města v Izraeli se dlouhodobě potýkají s dopravními zácpami a nedostatečnou infrastrukturou městské hromadné dopravy. V nejbližších letech tedy Izrael považuje rozvoj tohoto odvětví za jednu ze svých hlavních priorit. V otázce příležitostí pro české firmy je důležité zmínit, že z celkového českého exportu do Izraele představoval právě dovoz dopravních prostředků či komponentů a materiálu spojeného s dopravou okolo 53 % v posledním roce před vypuknutím celosvětové pandemie. Očekává se, že podobný podíl může tento sektor mít i po odeznění všech omezení spojených se šířením koronaviru.

Vzhledem k neexistenci významných ocelářských provozů v Izraeli je trh s kolejnicemi výrazně dovozní. V exportu kolejnic (ale i spojek, výztuh, podrážkových desek) jsou právě čeští výrobci mimořádně úspěšní. 

Na dovozu Izrael závisí, i pokud jde o dodávky dopravních prostředků (například lokomotivy, vagony, tramvaje) a navazující komponenty (signalizační zařízení). Z ČR se již vyvážejí bisselové podvozky, nápravy, kola a jejich části a součásti, háčky a jiná spojovací zařízení, nárazníky a jejich části atd. 

V otázce budování infrastruktury není příliš pravděpodobné, že by české firmy mohly vyhrávat celé tendry (nejlépe si vede Německo) to je spíše doména domácích subjektů, zejména pokud jde o stavební práce. Mohou se však podílet na subdodávkách typu hloubení tunelů (v Izraeli v zásadě není firma, která by větší projekty tohoto typu zvládala), dodávky kolejnic, nových vlaků atd. 

V rámci balíčku na podporu ekonomiky po pandemii covidu-19 plánuje Izrael propagaci a plánování infrastrukturních projektů zejména v odvětví dopravy. Bude se jednat o následující projekty: zřízení deseti integrovaných dopravních center v centrální části země, nová tramvajová linka (Blue line) v Jeruzalémě (částečně v provozu má být nejpozději od 2027–2028) a akcelerace projektu elektrifikace železnic, přičemž v současnosti je elektrifikovaná pouze trať Tel Aviv – Jeruzalém.

Schválen je také plán na stavbu rychlodráhy propojující čtyři izraelská centra (Jeruzalém, Tel Aviv, Beer Ševa, Haifa) do roku 2040. Na severu Izraele bude spojena Haifa s Nazaretem. České firmy by se také mohly z části podílet na přesunu celkem 9 km železničních tras v Haifě do podzemních tunelů.

Dopravní stavby budou součástí i plánované expanze stávajícího letiště a přístavu v Haifě či hraničního přechodu Allenby Terminal mezi Izraelem a Jordánskem. Tyto projekty by mohly představovat další příležitosti pro české firmy, a to nejen z hlediska budování infrastruktury, ale také v otázce dodávek komponentů, čímž by měly české firmy možnost podílet se na pokrizové hospodářské obnově Izraele. 

Odvětví energetiky patří v Izraeli mezi nejrychleji rostoucí. Především naleziště zemního plynu podél pobřeží na severu země znamenají převrat pro odvětví izraelské energetiky. V současnosti má Izrael mnohonásobně více zemního plynu, než dokáže sám spotřebovat. Podle zprávy z roku 2021 by se pak v izraelských vodách mělo nacházet zhruba 900 BCM zemního plynu. Pouze kapacita ložiska Tamar, z něhož probíhá těžba od roku 2013, dokáže z 98 % uspokojit domácí poptávku. Zahájení těžby zemního plynu z ložiska Tamar se pak promítlo zejména do výroby elektrické energie. Na počátku roku 2020 byla dále spuštěna těžba z podstatně většího naleziště Leviathan (zásoby zemního plynu z tohoto naleziště by pokryly izraelskou domácí poptávku na 40 let), jehož produkce bude primárně určena na vývoz.

Zatímco v roce 2010 zajišťovaly paroplynové elektrárny výrobu 40 % silové elektřiny v Izraeli, v roce 2018 se jednalo již o 70 %. Izraelská vláda předpokládá, že do roku 2030 vzroste podíl zemního plynu na produkci elektrické energie na 80 %. Vládní plán také počítá s navýšením podílu obnovitelných zdrojů v energetickém mixu na 17 %. Postupně dojde k poklesu dominance státem vlastněné elektrárenské společnosti Israel Electric Corporation. Cílem je snížit podíl EIC z 60 % na 40 % celkové výroby elektřiny, čímž se otevře prostor pro další soukromé výrobce a investory.

V letech 2016 až 2022 byl průměrný roční nárůst spotřeby elektrické energie o 3–4 %. Dá se očekávat, že se související výstavbou tramvajové dopravy v Tel Avivu spotřeba ještě poroste. Energetický sektor tudíž z pohledu investičních a obchodních příležitostí patří mezi nejperspektivnější. Jedná se zejména o výrobní i rozvodné a distribuční části, transformátory, úložiště a záložní systémy či zařízení pro generování elektrické energie (turbíny, kotle, chladicí věže). Export z ČR pro izraelský energetický průmysl již nyní tvoří necelých 10 % z celkové hodnoty vývozu. 

Do budoucna mohou být perspektivní položky jako zařízení a technologie pro těžbu, skladování, zpracování a přepravu zemního plynu nebo výstavbu a dodávky zařízení a komponentů (roury, armatury, kompresory).  

Izraelské společnosti budou muset investovat také do rozvodných technologií, zařízení na zpracování plynu (CNG, možná zkapalnění) či jeho uskladňování. Mnoho komponentů bude vzhledem k rostoucímu podílu obnovitelných zdrojů (zejm. fotovoltaických) vyžadovat i elektrická distribuční síť.

Izrael také počítá s postupným přechodem na elektromobily a nákladní vozy na zemní plyn se zákazem dovozu benzinových aut od roku 2030. Nový izraelský energetický plán také počítá s celkovou investicí 504 miliard korun do obnovitelné energie, přičemž polovina z této částky by měla směřovat do obnovy a dostavby elektráren, skladovacích zařízení a rozvoje elektrické infrastruktury. Izrael chce energii i nadále získávat rovněž ze solárních panelů. Dále bude muset být desetkrát navýšena skladovací kapacita elektrické energie, a to do roku 2030.

Chemický průmysl je stále perspektivním odvětvím pro české producenty. Ačkoli v Izraeli existují silní výrobci, nedokážou z místní produkce pokrýt kompletní domácí poptávku, a to jak organických i anorganických chemikálií. Sortiment izraelské produkce je pak také omezený, tudíž je řadu chemikálií a produktů chemické výroby nutné dovážet (mezi jiným například močoviny a fosfáty).

Český export v oblasti chemického průmyslu se na celkovém českém vývozu do Izraele dosud podílel cca 2 %.

Dosavadní vývoz tvořily mimo jiné nukleové kyseliny, karboxyamidové sloučeniny, heterocyklické sloučeniny dusíku, detonační pojistky nebo čisticí prostředky. Čeští výrobci tedy mohou na tento trend navázat a případně rozšířit český export do Izraele o další výrobky. 

Potenciál pro český export dále existuje i u umělých hnojiv, agrochemických látek, nátěrových hmot a čisticích prostředků. Některé mošavy (typ zemědělské osady v Izraeli) a kibucy poptávají i hnojiva pro rozvíjející se nové formy pěstování oliv či vinné révy. V současnosti Izrael pro většinu svých hnojiv získává uhličitan draselný z draslíku, jehož zásoby se nachází především v Mrtvém moři. Chloridu draselného, který se využívá k výrobě draselných hnojiv, pak Izrael ročně dováží více než 700 tun.

Z hlediska českých kompetencí a poptávky na místním trhu může být mimo jiné perspektivní i dřevěná buničina pro chemický průmysl. Problémem pro české společnosti v tomto sektoru (kyseliny a jiné chemické látky) však je, že náklady na přepravu jsou vzhledem k nízké marži v tomto odvětví poměrně vysoké.

Pokud jde o petrochemický komplex v Haifě (výrobní kapacita představuje přibližně 197 000 barelů/den), potenciál mají zejména inovativní produkty chemického průmyslu pro čištění a dekontaminaci zejména ropy a zemního plynu. Druhý z izraelských petrochemických komplexů se pak nachází v Ašdodu a také bude v následujících letech potřebovat modernizaci.

Izrael se řadí mezi státy s největším podílem investic do oblasti R&D vzhledem k HDP na světě – ročně investuje okolo 5,44 % svého HDP (2020) do civilního R&D, přičemž téměř 88 % těchto investic pochází z privátní sféry.

Izraeli se mnohdy přezdívá „Start-up Nation“, neboť v zemi funguje okolo 7000 aktivních start-upů v různých stádiích vývoje (Seed, A round, B round, C round). Sídlí zde na 360 vývojových center nadnárodních korporací včetně gigantů, jako je Intel či PayPal. V Izraeli také působí zhruba 700 soukromých Venture Capital fondů. V posledních letech se však o Izraeli hovoří jako o “Scale-up Nation” – z řady menších start-upů se totiž staly etablované firmy, které se vydobyly silné pozice na globálním trhu.

V Izraeli aktuálně chybí zhruba 7 000 programátorů. Této možnosti by mohly využít například české firmy a instituce, které se zaměřují na rekvalifikační kurzy či vzdělávání v tomto oboru a spolupracovat se svými izraelskými protějšky.

Nejvíce investic proudí do sektoru ICT & Software development, v jehož rámci se zvyšuje podíl investic zejména do start-upů zaměřujících se na oblast kybernetické bezpečnosti a umělé inteligence či na analýzu tzv. big dat, internet věcí (IoT) a fin-tech nástroje. V posledních letech pak narůstá počet start-upů v segmentech Průmyslu 4.0, umělé inteligence a agri-tech. Dynamicky se rozvíjí oblast tzv. climate-tech.

Mimo start-upy pak Izrael v posledních letech významně investoval do informačních a komunikačních technologií souvisejících s obranou státu (ať už v rovině kybernetické bezpečnosti či z hlediska fyzické obrany Izraele). Do země pak také směřuje okolo 19 % globálních investic v oboru kybernetické bezpečnosti.

Příležitost pro české firmy existuje také v oblasti aplikovaného výzkumu. Technologická agentura ČR ve spolupráci s Izraelskou inovační autoritou vyhlašuje od roku 2018 každoročně (zpravidla v květnu) veřejnou soutěž pro podávání společných projektů v rámci programu mezinárodní spolupráce DELTA. Program umožňuje českým a izraelským firmám podávat společné projektové žádosti v aplikovaném výzkumu.

Izrael je jedním z největších vývozců obranných a bezpečnostních technologií na světě. Pro české výrobce je spolupráce s izraelským zbrojním průmyslem velkou výzvou a zároveň příležitostí, zejména pak u technologií s vysokou přidanou hodnotou. Mimo v současnosti realizované sub-dodávky je další možností pro české firmy spolupráce na třetích trzích, kde se jedna či druhá strana z různých důvodů obtížněji prosazuje. 

Izrael však současně patří také mezi největší dovozce vojenského materiálu. Izraelské výdaje na obranu činí přes 430 mld. korun ročně, z čehož zhruba 70 mld. korun (cca 16 %) představuje přímá podpora Spojených států v rámci programu FMF, a dalších 10,7 mld. korun je pak poskytováno na vývoj protiraketové obrany. Přímá podpora je však využívaná především na strategické nákupy špičkové vojenské techniky právě z USA.

Exportní potenciál pro české výrobce nicméně existuje i bez započtení těchto v zásadě na jednu zemi vázaných dovozů. Pokud se podaří zrealizovat nasmlouvané dodávky, budou mezi hlavními vývozními položkami vojenského materiálu z ČR do Izraele především nákladní vozidla, zobrazovací průzkumná zařízení, velkorážové a malorážové zbraně či náboje. Perspektivu mají také kybernetické obranné technologie a specializovaný software.

České zbrojařské firmy mají příležitost s izraelskými subjekty navazovat strategická partnerství, jak při vývoji nových komplexních obranných systémů, tak ve výše zmiňovaném přístupu na třetí trhy, na nichž má jedna ze stran silnější postavení. Spolupráce se špičkovými izraelskými firmami nezřídka posouvá české firmy na vyšší technologickou úroveň a tím posiluje jejich mezinárodní konkurenceschopnost. Významný potenciál je do budoucna možné spatřovat také v oblasti transferu know-how v kooperačních projektech na společných trzích.

V Izraeli existuje 10 akademických institucí, které mají statut univerzity. Ty mají jako jediné akreditovány PhD studijní programy. Patří mezi ně Hebrejská univerzita v Jeruzalémě, Telavivská univerzita, Ben Gurionova univerzita v Beer Ševě, Univerzita Bar Ilan v Ramat Ganu, Technion v Haifě, Haifská univerzita, Open University v Ramat Ganu, Reichman University v Herzliyi a Ariel University na Západním břehu Jordánu. Ariel University je kvůli svému spornému geopolitickému statusu vyloučena ze všech EU rámcových R&D programů, jakým je např. program Horizon Europe. Specifické postavení má Weizmannův institut věd, který má akreditován magisterské a doktorské programy v lékařských a přírodovědeckých oborech, nenabízí však vůbec bakalářské studium.

V Izraeli existuje také dalších 33 institucí vyššího vzdělávání, označovaných jako „colleges“, ty disponují akreditacemi platnými pouze pro pouze bakalářské a magisterské studijní programy. Jedná se například o umělecky zaměřené školy (Shenkar a Bezalel) či akademické instituce regionálního významu.

Izraelské ministerstvo pro inovace, vědu a technologie na základě široké expertní debaty se zástupci akademické sféry, státní správy a privátní sféry stanovilo pro období let 2022 – 2027 celkem 5 oblastí národních výzkumných priorit, do nichž aktuálně směřují vládní pobídky a granty. Jedná se o tyto oblasti výzkumu: 1) Bio-konvergence (výzkum na pomezí medicíny a inženýrství); 2) Obnovitelné zdroje (renewable energies) a úložiště energie (energy storage); 3) Food-tech; 4) Civilní vesmírný výzkum a 5) Blue-tech (mořský výzkum, ochrana vod a Středomoří jako národní zdroj).

Ministerstvo pro inovace, vědu a technologie má dlouhodobě v ČR partnerskou instituci, kterou je MŠMT ČR. Společně vyhlašují veřejné soutěže na podporu společných česko-izraelských projektů v oblasti základního a průmyslového výzkumu. MŠMT ČR výzvy s Izraelem spravuje v rámci programu INTER-EXCELLENCE 2 a podprogramu Inter-Action.