Norsko

Rozvoj silniční a železniční dopravy v Norsku je dlouhodobou prioritou současné norské vlády, která klade důraz na konektivitu napříč norskými regiony.

Platný národní plán rozvoje dopravy na období 2022-2033 zahrnuje rozsáhlé infrastrukturní projekty a počítá s mamutím rozpočtem téměř 3 000 mld. Kč pro celé dvanáctileté období. Největší podíl investic bude směřovat do silniční a železniční infrastruktury. Norsko chce být lídrem v implementaci nových digitálních dopravních řešení v oblasti automatizace a elektrifikace dopravy, nulových emisí, sdílené mobility a konektivity dopravních řídících systémů. Související tendry jsou průběžně zveřejňovány na norském portálu veřejných zakázek Doffin. Státní dopravní společnosti, které za projekty zodpovídají, pořádají tematické webináře za účelem prezentace jednotlivých infrastrukturních projektů.

Norsko buduje například nové úseky páteřních silničních komunikací E16, E18, E6 či E136 a modernizuje silniční tunely na celém území. České subjekty se mohou ucházet například o zakázky na stavbu či údržbu tunelů či mostních konstrukcí, mohou dodávat související technologie (razící stroje, zpracování suti a podobně), uplatnění najdou také stavební řešení poskytující zvýšenou ochranu proti sesuvům půdy. 

V oblasti železniční infrastruktury se pozornost soustředí zejména na zdvojení některých částí vytížených železničních tratí Vestfold, Dovre, Østfold a úseku Bergen-Voss a elektrifikaci menších tratí v regionu Trøndelag. Na dvou tratích by pak mělo na konci roku 2023 dojít k instalaci nového signalizačního systému ERTMS, který by se následně do roku 2034 měl rozšířit na všechny norské železnice. V současné době jde o jeden z největších ICT projektů v Norsku. Diskutuje se také o výstavbě zcela nové vlakové tratě od města Bodø směrem na sever do Narviku a dále do Tromsø a Švédska. Výstavba této trati za severním polárním kruhem je i v souladu se strategií vlády o rozvoji Arktidy. Zvýšení kapacity drah v Norsku vyvolá potřebu nových hnacích vozidel i vagonů pro veřejnou dopravu. Příležitosti existují také v oblasti dodávek konstrukčních materiálů pro stavbu železničních a tramvajových tratí a jejich součástí či signalizačních zařízení.

Samostatnou kapitolou jsou pak příležitosti v oblasti inteligentních dopravních systémů, digitálních řešení, elektrifikace hromadné i osobní dopravy (například rozšiřování sítě dobíjecích stanic pro elektromobily) či senzorových technologií. 

Norsko je ropnou a plynovou velmocí, ale zároveň, podobně jako ostatní severské země, má ambici zařadit se mezi globální premianty přechodu k zelené ekonomice. Místní petrolejářský průmysl stále produkuje značné uhlíkové emise, a přestože stát investuje významné prostředky do „ozelenění“ produkce ropy a zemního plynu, bude toto odvětví ještě několik desetiletí velkým zdrojem emisí. Tento fakt se vláda dlouhodobě snaží vyvážit, a to jak projekty na zelenou tranzici ropného průmyslu, tak podporou inovativních a čistých energetických řešení. Ukázkovým příkladem je výroba elektrické energie – vodní elektrárny dnes zajišťují přes 90 % její výroby v Norsku, necelých 10 % připadá na větrné elektrárny. Navíc poptávka po elektřině bude v nadcházejících letech růst – dle expertních doporučení by Norsko mělo do roku 2030 navýšit svou produkci elektřiny o 50 %, aby uspokojilo poptávku. Norské energetické společnosti tudíž budou v nejbližších letech navyšovat produkci jak vodních, tak větrných energetických zdrojů. V Norsku se nachází zhruba 50 % kapacity evropských vodních rezervoárů pro výrobu elektrické energie a více než 1 600 vodních elektráren. Asi polovina těchto zařízení bude v následujících letech potřebovat modernizaci s očekávanými náklady v řádu desítek mld. norských korun.

Prudký rozvoj čeká také výstavbu větrných elektráren, a to jak na moři, tak na pevnině. Vláda definovala v Severním moři zóny pro rozvoj plovoucích větrných elektráren. V oblastech Utsira Nord a Sørlige Nordsjø II budou v nadcházejících letech na ploše zhruba 3 500 km² instalovány výrobní kapacity na produkci elektrické energie o výkonu až 4 500 MW ročně. Ty by měly začít s produkcí někdy v období 2025-30. Elektřina z mořské větrné energie by měla napomoci s elektrifikací těžařských plošin (za účelem snížení emisí CO₂) a měla by sloužit i k výrobě čistého hydrogenu. Prozatím největší světový projekt na výstavbu plovoucích větrných elektráren Hywind Tampen byl z větší části uveden do provozu na konci roku 2022, finalizován je v roce 2023. Řada dalších podobných projektů (na moři i na pevnině) se připravuje. Vláda rozhodla, že chce do roku 2040 udělit licence pro provoz větrných parků, které budou produkovat energii o výkonu 30 000 MW. To znamená zdvojnásobení současné úrovně norské produkce elektrické energie. Při použití současných technologií to odpovídá vybudování 1 500 nových větrných turbín na moři (aktuálně jich je u NO pobřeží v provozu jen 13). Jejich výstavba má probíhat postupně během příštích 20 let. Celková rozloha nových areálů pro budování turbín bude přes 15 000 km² – bude tak zhruba pětkrát větší než dosud vytipované oblasti zmíněné výše a bude pokrývat asi 1 % rozlohy norských pobřežních vod. 

Norsko rozvíjí projekty pro komerční využívání vodíku, který by měl výrazně přispět k omezení produkce emisí v norské nákladní silniční a námořní dopravě. Rozvíjí také technologie na zachycování a skladování CO₂ (CCS). Vysoce pokročilá je také elektromobilita, na což Norsko reaguje mimo jiné výstavbou vlastní gigafactory. Na rozvoji všech těchto odvětví bude Norsko v dalších letech úzce spolupracovat s EU (během roku 2023 obě strany uzavřou mimo jiné memorandum o spolupráci v bateriovém průmyslu či dohodu o Zelené alianci). Norsko také uzavřelo strategické partnerství s Německem ohledně spolupráce v oblasti rozvoje CCS, vodíkových řešení i offshorových větrných parků. Navíc vzhledem k tomu, že hodnotové řetězce CCS i výroby vodíku jsou velmi komplexní a v norském pojetí jsou velmi úzce propojeny s již existující ropnou a plynovou infrastrukturou na moři, existuje v tomto nově vznikajícím průmyslovém odvětví mnoho příležitostí pro firmy z oblasti strojírenství, hutnictví, logistiky a dopravy či ICT.

Rozvoj větrných elektráren a modernizace hydroelektráren pak přináší poptávku po klíčových komponentech. Patří mezi ně mimo jiné elektrické motory a generátory, elektrické transformátory, statické měniče a induktory, rotory, vodní turbíny, vodní kola a jejich regulátory, větrné turbíny a jejich součásti a podobně.

Příležitosti pro české společnosti navíc i nadále existují v oblasti těžební infrastruktury ropy a plynu. Její kontinuální modernizace přináší možnosti pro   kovozpracovatelský průmysl (konstrukce, dráty, trubky, duté profily ze železa a oceli a podobně) a strojírenství (například monitorovací systémy či komponenty těžebních zařízení).

Příjmy z rybolovu jsou pro norskou ekonomiku z hlediska významu hned na druhém místě za těžbou ropy a zemního plynu. Zatímco objem produkce tradičního rybářství v Norsku dlouhodobě stagnuje, průmyslový chov ryb (zejména lososů) je velice dynamicky se rozvíjejícím odvětvím a vzhledem k délce norského pobřeží se stává jedním z nejklíčovějších hospodářských sektorů. Produkty norské akvakultury jsou exportovány do zhruba 110 zemí světa. Potenciál pro další růst tohoto odvětví je přitom značný – globální spotřeba ryb a plodů moře je neustále na vzestupu, a to nejen díky většímu celospolečenskému akcentu na zdravý životní styl, ale především kvůli růstu celosvětové populace. Aktuálně jsou největšími exportními trhy pro toto odvětví Francie, Polsko, Dánsko, Nizozemsko, USA a Velká Británie. Významný nárůst poptávky v dalších letech lze čekat v asijských zemích.

Vedle sádek umisťovaných v mořských pobřežních vodách se v Norsku rozšiřuje i pevninská akvakultura, která má být dlouhodobě udržitelnější, a díky využívání technologicky velmi vyspělých zařízení na čištění a cirkulaci vody má i produkce dosahovat vyšší kvality než produkty mořských chovů. 

Norská akvakultura klade velký důraz na udržitelnost a kvalitu nabízené produkce. Sami Norové označují svůj akvakulturní sektor za nejvyspělejší na světě. Provoz nesmí zatěžovat okolní ekosystémy, ať již mořské či pevninské. V odvětví proto najde uplatnění celá řada technologií a systémových řešení. 

Jedná se mj. o různorodé monitorovací a měřící systémy vodního prostředí (sledující fyzikální či chemické charakteristiky), ale i o zabezpečení chovných stanic (kamerové systémy). Široké využití najdou dále krmné systémy, filtrační technologie, chovné nádrže či konstrukce chovných klecí, čerpadla, řídící jednotky, ozonizátory, aerace, dezinfekce či komplexní recirkulační systémy. Příležitosti existují také v oblasti dodávek souvisejících IT systémů.

V důsledku zvyšujícího se počtu seniorů, rozšiřování sítě zdravotnických zařízení a celkové modernizace sektoru v posledních letech stát a obce vyčleňují stále větší množství finančních prostředků na zdravotní péči a s ní související investice. Tento trend ještě znásobila pandemie, kvůli níž se zdravotnictví dostalo v minulých letech do popředí zájmu politické reprezentace. Zdravotnictví také generuje velmi významný podíl pracovních pozic – více než 20 % norské práceschopné populace je zaměstnáno ve zdravotnickém sektoru či v odvětvích s ním úzce souvisejících. 

Nynější vláda si jako jeden z hlavních cílů vytyčila dostupnost vysoce kvalitní zdravotnické péče napříč norskými regiony. Podporuje proto modernizaci či výstavbu nových zařízení. V roce 2023 například pokračují stavební projekty rozšiřování nemocnic ve městech Skien a Haugesund či nové psychiatrické kliniky v rámci univerzitní nemocnice v Oslo. Probíhá navyšování kapacity jednotek intenzivní péče (během pandemie vyšlo najevo, že jsou nedostatečné) a psychiatrických oddělení. Investice vláda avizuje i do oblasti modernizace diagnostických a screeningových metod.

Novým trendem je také distanční zdravotnická péče („digital care“) reagující na zvyšování poptávky po zdravotnických službách vlivem stárnutí populace a s tím spojený tlak na personální kapacity zdravotníků. Do budoucna bude snahou přesouvat zdravotnické poradenství do virtuálního prostředí, a na dálku tak řešit maximum možného. Vláda za tímto účelem podporuje vědecko-výzkumné projekty a připravuje vydání tematické bílé knihy, zabývající se rozvojem tohoto trendu.

Na základě výše uvedeného lze identifikovat zvýšenou poptávku po lékařských, zubolékařských a veterinárních nástrojích, ortopedických pomůckách, zdravotnických lůžkách a vozících, diagnostických přístrojích a dalším vybavení nemocnic. Velkou perspektivu mají rovněž nabídky kvalitních IT řešení pro zajištění distanční péče.

Zásoby ropy a zemního plynu nejsou nevyčerpatelné, a Norsko se tak poohlíží po jiných zdrojích příjmů, kterými by v budoucnu zajistilo udržitelnost současného modelu státu blahobytu. Kromě rozvoje obnovitelných zdrojů energie a souvisejících technologií se jako perspektivní jeví těžba minerálů a vzácných kovů – tedy prvků, které jsou pro nová průmyslová odvětví nepostradatelná. Norská naleziště by přitom mohla výrazně přispět ke snížení závislosti Evropy na dovozu těchto surovin.

Naleziště s názvem Fen ležící v jižním Norsku je dosud největším objeveným ložiskem v zemi. Dle odhadů expertů může obsahovat až 50 mil. tun vzácných kovů využitelných v mnoha průmyslových odvětvích – mj. k výrobě elektromobilů, mobilních telefonů nebo větrných elektráren. Tyto zásoby se nacházejí na ploše 4,5 km² a v zatím prozkoumané hloubce do 1 000 m. Dle norských geologů je toto ložisko svým rozsahem asi 40krát větší než nově objevené švédské naleziště poblíž města Kiruna. Norská vláda plánuje v roce 2023 zveřejnit novou těžební strategii pro ložiska vzácných kovů.

Další příležitosti přitom ukrývá mořské dno v oblasti norského pobřežního šelfu. Také tam se dle aktuálně zveřejněné zdrojové studie nachází významná ložiska minerálů – např. 38 mil. tun mědi či 45 mil. tun zinku, ale také zatím nevyčíslené zásoby prvků jako olovo, zlato, stříbro, mangan, kobalt, nikl a dalších vzácných kovů. Norská vláda se těmito příležitostmi vážně zabývá a iniciovala k nim poměrně širokou odbornou debatu. Zadala vypracování dopadové studie k případnému zahájení těžby minerálů a kovů pod mořským dnem, probíhají připomínková řízení a veřejné konzultace. V roce 2023 plánuje rezort energetiky vytyčit oblasti, kde by mohl být zahájen rozsáhlejší průzkum nalezišť. 

Aktuální posuzování různých aspektů a modalit těžby představuje příležitost pro spolupráci odborných pracovišť, akademické sféry a technologických center v oboru výzkumu na těžbu nerostných surovin. Konkrétními tématy spolupráce mohou být např. výzkum dopadů na životní prostředí, technická řešení zmírňující dopady na životní prostředí, vývoj nových technologií těžby či průzkum nových nalezišť. 

Příležitosti v tomto sektoru v Norsku zdaleka nejsou vyčerpány. Pokročilá digitalizace je skutečností, na které si norská společnost velmi zakládá a poptává další rozšiřování nabídky digitálních řešení a služeb. Státní správa i samospráva průběžně zveřejňuje související tendry na norském portálu veřejných zakázek Doffin, řada příležitostí existuje i v soukromém sektoru. 

Jen během roku 2023 vláda z rozpočtu vyčlení historicky nejvyšší částky (v řádech desítek mil. EUR) např. na rozvoj širokopásmového připojení v odlehlejších obcích či na rozvoj digitálních řešení ve zdravotnictví. Probíhá dlouhý proces digitalizace katastru nemovitostí, nové projekty se připravují v segmentech jako e-government či fintech. 

Významnou samostatnou kapitolou je kybernetická bezpečnost. V souvislosti se současnou mezinárodně-politickou situací si Norsko zřetelněji uvědomilo strategický význam své energetické infrastruktury a její zranitelnost vůči sabotážním aktům a kybernetickým útokům. Státní i soukromí aktéři proto posilují bezpečnost svých IT a monitorovacích systémů. Plánuje se přijetí nové legislativy za účelem posílení kybernetické bezpečnosti datových center. Vláda také připravuje zprovoznění nového národního systému mobilního varování.

Pro inovativní firmy v oboru ICT se tak nabízí řada příležitosti zejména v oboru posilování kybernetické bezpečnosti a monitoringu. Velkou perspektivu mají rovněž nabídky kvalitních IT řešení pro zajištění distanční péče ve zdravotnictví, IT systémů v segmentu akvakultury, IT systémů využitelných v řízení dopravy či monitorovacích řešení pro energetický a těžební průmysl. Všeobecnou poptávku v sektoru ICT navíc dále umocňuje chronický nedostatek kvalifikované pracovní síly v oboru.